Historie Mléčných barev

Jak by se mnohým mohlo zdát Mléčné barvy jsou novinkou. Ale naši předkové by se před několika tisíci lety asi chytali za hlavu, že něco tak normálního jako Mléčnou barvu neznáme. Něčím velice podobným jako jsou mléčné barvy byly, dle dostupných informací, také namalované například i různé předměty v Tutanchamonové hrobce. Dále v průběhu věků se složení mléčných barev upravovalo a měnilo, aby byly barvy dokonalejší a odolnější.
V renesanci přimíchali do barev olej, a tak začala éra olejových barev. Různí umělci používali různé recepty mléčných barev, které si míchali doma společně s pigmenty nebo s barevnými příměsemi. Na farmách v Americe měl každý farmář krávu nebo kozu a v okolí se většinou vyskytoval důl na vápenec, takže si barvu vyráběli podle potřeby. Pro Ameriku typické červené stodoly byly právě natřené mléčnými barvami. 

V roce 1868 byla patentovaná uzavíratelná plechovka s barvou, a tak začala komerční masová výroba olejových barev. Jenomže pro mléčné barvy to neplatilo. Tak jako mléko i mléčné barvy z nej vyrobené se kazily a zapáchaly :). Výrobci se proto snažili míchat mléčné barvy s formaldehydem, amoniakem a jinými toxickými složkami, ale neúspěšně. Mléčné barvy tak upadly do zapomnění a trh ovládly olejové a latexové barvy.
Až v 80. letech minulého století výrobce napadlo použít mléko sušené, v práškové formě. (Víc o složení barev čtěte zde.) Jde konkrétně o kasein, mléčnou bílkovinu, protože barvy se míchaly ze sraženého mléka ne přímo z mléka čerstvého. A tak se vyřešil jediný problém mléčných barev - jejich extrémně krátká doba skladování. Naopak na rozdíl od "klasických" barev jak je známe, jsou mléčné barvy v suchém stavu, s téměř neomezenou dobou trvanlivosti.